Saturday, February 27, 2016

La Unió Europea, en fallida moral

La Unió Europea, en fallida moral

A vegades, estar suficientment informat de les coses que passen a fora no té la força de quan t’ho expliquen directament. Dissabte passat vaig anar a Toulouse a una d’aquestes trobades sindicals transfrontereres en què persones a banda i banda dels Pirineus, tot parafrassejant Tolstoi, viuen la infelicitat cadascú a la seva manera.
Tot i estar assabentat de moltes de les reformes que s’implementen a França, al Regne Unit, a Itàlia a còpia d’informes, documents i legislació, quan els teus col·legues t’expliquen com es tradueix a la vida real la retòrica jurídica, veus que hi ha una clara coincidència, en les formes i en els fons, en els canvis induïts als sistemes educatius. Tots, a més, en una línia similar. A Figueres, a Perpinyà, a Venècia, a Bristol, a qualsevol ciutat que ens connectava Ryanair els governs redueixen el pressupost, fan de la docència una activitat més precària i dirigida, creixen les desigualtats en totes les formes imaginables, i el diner privat comença a ocupar les oportunitats de negoci en uns serveis públics que cada vegada semblen més un Far West: una terra d’oportunitats, encara que prèviament calgui netejar d’indis el territori a conquerir. Totes les reformes s’hi assemblen perquè surten de l’OCDE, on a tall d’exemple, l’exministre Wert ha estat enviat pel govern espanyol per fer companyia a la seva nòvia. Una OCDE que vol abaixar salaris, abaixar impostos, i aconseguir que les grans fortunes puguin adquirir més iots i Ferraris, no precisament Rocher.
No només es tracta d’escoles i serveis públics. És trist constatar com elements que ens pensàvem essencials de les societats democràtiques occidentals, estan en entredit. A Madrid, s’empresonen titellaires molestos amb el franquisme adherit a les institucions. A Euskadi, polítics com Otegui o sindicalistes com Rafa Díez són a la presó com a hostatges de l’estat amb la voluntat d’impedir un procés de pau negociat. A França, amb l’espantall del gihadisme, mantenen un estat d’excepció per un període indefinit, on no es garanteix el dret de manifestació, lliure circulació o intimitat. Les directives laborals, derivades per exemple de la Bolkestein (que evidentment rima amb Frankenstein) permeten exportar la precarietat laborals dels països emissors als estats amb legislacions més respectuoses amb els treballadors. L’assetjament laboral, la pressió asfixiant, i sovint els suïcidis, són a l’ordre del dia. Els grecs han estat castigats col·lectivament com a boc expiatori dels pecats de la banca alemanya. Les contradiccions que sorgeixen entre l’esperit democràtic europeu, l’erràtica política dels refugiats, i la imminència de victòries de grups com el Front Nacional són capaços d’espantar el més optimista.
Per acabar-ho d’adobar, el mateix dissabte, mentre conduïa vers la ciutat Rosa, s’anunciava el suposat acord entre el Regne Unit i la Unió Europea en què es pidolava una actitud favorable a Cameron per a la permanència de la vella Anglaterra al que resta del somni europeu. Les condicions, draconianes, tenien a veure amb l’exclusió dels residents europeus de les prestacions socials i la carta blanca per tal que la City de Londres pogués fer i desfer, com ha fet sempre. Tot plegat sembla que el vell projecte d’un espai de cooperació i benestar, aquella Europa de Schumann, Adenauer, Spaak o Jean Monnet sembla una burla. Els neoliberals han segrestat Brussel·les. I, ara per ara, com podíem adonar-nos en una trobada d’europeus a Toulouse aquest dissabte, el continent sembla a punt d’entrar en una fallida moral.
Nota: Càpsula setmanal del Girona Ara, Fem Ràdio

Thursday, February 25, 2016

PETR ROBEJŠEK: SKRYTÁ RACIONALITA NACIONALISMU

Komentář
Velká Británie zachránila svou jednotu. Obal zůstal, ale obsah se změní. Skotové dostanou totéž, co dal belgický premiér Elio Di Rupo bouřícím se Vlámům, a to, čím bude muset Madrid uklidnit vzpurné Katalánce. Ale to dnes již není žádná novinka. Zkusme tedy výsledek skotského referenda zhodnotit v širších souvislostech.
 Skotové mají za sebou bouřlivou noc. Většina voličů ale nezávislost nakonec odmítla
22.9.2014 8:49   |   
Intelektuální a politická elita Evropy dlouhodobě kritizuje národní stát jako zastaralý a iracionální. Naposledy svoje argumenty zopakovala právě před skotským referendem. Chápu, že mnohé politiky a komentátory znervózňuje stále pestřejší patchwork autonomních a o autonomii bojujících hráčů na kontinentě. Proces sjednocení Evropy si nejen v Bruselu zcela jistě představovali jinak. Ale co když se aktuálnost myšlenky národního státu opírá o víc než jen o patos, hesla, historii a emoce.
Zkusme přemýšlet o racionálním jádru touhy po národní identitě a suverenitě a položme si jednoduchou otázku: Jak mohou lidská společenství přispět ke své bezpečnosti a blahobytu? Třeba tím, že jsou vnitřně sourodá?
Dobře fungující společnost potřebuje porozumění a spolupráci. Obojí se opírá o důvěru a tu máme nejspíše k tomu, kdo se nám podobá. Ty, kteří nám jsou podobní, máme raději a raději s nimi spolupracujeme; také proto, že si s nimi rozumíme „naslepo“.
Sourodost společnosti ale umožňuje nejenom optimálně zorganizovat spolupráci svých členů. Význam prostorové a názorové blízkosti roste zejména ve složité době. Je pozoruhodné, ale vlastně by nás to nemělo překvapit, že se i lidé dneška, tito supermoderní „internet natives“, často chovají jako členové kmene, který se o kořist nechce dělit s cizími.

Určovat si pravidla

Národní identita je tedy překrývající se množina podobností. Samozřejmě k ní patří stejný prostor, národní jazyk, tradice, sdílené zkušenosti a společné sociální znalosti. Ale to není všechno, co hovoří pro užitečnost národní identity a sourodosti. Naděje na úspěch stoupá v těch společnostech, které kontrolují své nerostné zdroje a samy určují svá pravidla. A rozhodují o nich na úrovni národní, co nejblíže k těm, kteří se podle nich mají řídit.
Tohle všechno vědí především prostí lidé, protože se pohybují mimo rezerváty literárních kaváren, stranických centrál a univerzitních kateder. Tito lidé svou moudrost třeba neumějí pregnantně zformulovat, ale zato chápou její hluboký význam, protože si ji den za dnem prakticky ověřují.
Skotové, Vlámové, Katalánci a mnozí ostatní Evropané chápou nezměrnou cenu sourodosti uvnitř státu a pozitivní význam odlišnosti mezi národy. Posílají odcizeným evropským elitám jasné sdělení: Státy vznikají a zanikají z vůle národů. O spolkových státech to platí dvojnásob. Snahy potlačovat význam národního státu proto nemohou vést k úspěchu.

Autor je poradcem pro strategické otázkyVíce na: http://nazory.euro.e15.cz/komentare/petr-robejsek-skryta-racionalita-nacionalismu-1120445#utm_medium=selfpromo&utm_source=e15&utm_campaign=copylink

Tuesday, February 09, 2016

Catalan Boss Says ‘Brexit’ Deal Sign EU Can Flex for Separatists

Donald Tusk’s proposal for avoiding a so-called Brexit shows the European Union can accommodate major shifts in the continent’s political situation, said Carles Puigdemont, who as regional president aims to lead Catalonia to independence next year.
The EU president’s plan to limit benefits for Europeans who move to Britain and shield the City of London from bank regulators in Frankfurt aims to help Prime Minister David Cameron win a vote on staying in the 28-nation bloc. It also illustrates the continent’s leaders are ultimately pragmatists when push comes to shove, Puigdemont, 53, said in an interview in Barcelona Thursday.
“The European Union is displaying a healthy adaptation to its environment,” Puigdemont said from his office in the heart of Barcelona’s medieval center. “This is a good precedent in the light of what could happen in Catalonia.”
Tusk is trying to broker a deal for Cameron that the EU’s other 27 members can live with just as Catalonia’s separatist government tries to find a way to escape from Spain. One major hurdle for the Catalans has been the insistence from officials across Europe that leaving would mean re-applying for membership of the EU and, perhaps more importantly, the euro region.
“Both sides have shown that they want the U.K. to continue in the European Union,” said Puigdemont, a journalist by training. The EU “has the capacity to come up with proposals so that political reality can be accommodated, and that’s encouraging for Catalonia.”

Awkward

Catalonia’s independence movement is trying to regain its momentum after the main separatist group fell short of a majority in September’s election, leading to a three-month standoff with a smaller anarchist party.
Puigdemont emerged as a last-minute alternative to the incumbent, Artur Mas, as fighting between two factions threatened to force new elections, jeopardizing their majority in the regional assembly. He was previously mayor of Girona in northern Catalonia.
With the Catalan government finally up and running, it’s the Spanish administration that is hamstrung now. That puts Acting Prime Minister Mariano Rajoy in an awkward as Cameron prepares to take his proposals to a summit of European leaders in Brussels on Feb. 18.
Puigdemont is backing Socialist leader Pedro Sanchez’s call for Rajoy to negotiate the Spanish position with other political parties ahead of that gathering since he no longer a majority in parliament. Sanchez is seeking allies to help oust Rajoy who has admitted he doesn’t have enough support to win a confidence vote after losing a third of his seats in December’s national election.
“It’s obvious that it should be done that way,” said Puigdemont. “Not only political groups but also relevant institutions such as the Catalan government should have the chance to express their opinion about what the Spanish position should be.”

Final Push

The Catalan government is aiming to build the institutions for an independent state over the next eighteen months and then hold a definitive vote on secession. Rajoy says the plan is illegal and has asked the constitutional court to shut the program down.
Sanchez has taken a more conciliatory approach and wants to address the Catalans’ concerns with a constitutional reform, though he’s ruled out giving them a referendum.
While almost half of Catalan voters backed parties supporting independence in September’s regional election, most separatists want to remain part of the EU.
Cameron himself, who defeated a Scottish bid to break away from the U.K. in 2014, has said that Catalonia will be excluded from the EU if Puigdemont’s government makes good on its plans. German Chancellor Angela Merkel and European Commission President Jean-Claude Juncker backed him up.
“In the tradition of the European Union’s political realism, as has just been demonstrated, it would be smart to allow a serious, trustworthy partner and a net contributor like Catalonia to remain a member,” said Puigdemont. There isn’t a binding opinion about the consequences of Catalan independence, he said.

The Ebro warns Europe of the danger to the Delta

Blog Archive